Káva, jak ji (neznáte): Arabica vs. Robusta a další zajímavosti z kávového světa
Vendula Vrablová
27.07.2015
Kdekdo si den bez své oblíbené kávy nedokáže představit. Co nás ovšem na této tajemné tekutině tolik láká? Její aromatická chuť, opojná vůně, magická barva nebo snad něco docela jiného? Základem naší vášně je obyčejné kávové zrnko. Jeho cesta do našich hrníčků je ovšem mnohem delší a komplikovanější, než se může na první pohled zdát. Víte, že káva je vlastně ovoce a na světě existuje ve více než 100 druzích? A slyšeli jste někdy o striktním zákazu vývozu kávy, jenž dlouhá léta panoval na Arabském poloostrově? A co teprve o velké kávové loupeži v 17. století? Pojďme se společně podívat, co se ukrývá v našich hrníčcích.
Káva – aneb seznamte se, prosím
Pokud bychom vám položili otázku: „co to vlastně ta káva je“, určitě by drtivá většina z vás odpověděla, že nápoj připravovaný z plodu kávovníku. Málokdo by však již přesně určil, kolik druhů kávovníků na světě vlastně existuje. Poslední „sčítání kávovníků“ hovoří o nějakých 100 druzích, z nichž je ovšem pro komerční účely využíváno pouze nepatrné množství. Ačkoli se to může zdát nepravděpodobné, káva je ve své podstatě ovoce. Nejlépe můžeme kávové boby přirovnat k třešni či višni. Vizuální shoda je zde velmi patrná. Nejcennější látky jsou u kávového bobu „uzamčeny“ právě v jeho jádru. Po odstranění dužiny na vás vykouknou dvě - k sobě plochou stranou přitlačené zrníčka. Prapůvodním domovem kávovníku byla odjakživa nejen Afrika, ale také Madagaskar a Maskarénské ostrovy. Keříky kávovníku jsou předpěstovány ve speciálních bavlněných obalech a po dosažení určité výšky putují na rozlehlé plantáže. I dnes jsou však zdrojem kávových bobů divoce rostoucí druhy. Kávu ovšem nebylo dříve tak snadné získat. Poslechněte si unikátní kávový příběh…
Velké kávové loupeže a lsti
Kdyby nebylo Holanďanů a Francouzů, kávu bychom v Evropě možná ani neochutnali. Zhruba do 18. století totiž bylo její pěstování výsadou Arabského poloostrova. Toho, kdo chtěl zelená kávová zrnka vyvézt za hranice, stihl krutý a bolestivý trest. Důvodem pro „kávové embargo“ byly pochopitelně vysoké zisky zdejších pěstitelů, kteří se o ně ze zcela zjevných důvodů nechtěli dělit. Aby se kávovník nerozšířil mimo Arábii, zdejší obyvatelé zrnka znehodnocovali varem. To si ovšem nenechali líbit Francouzi a Holanďané, kteří do zámořských kolonií tajně převezli zelená kávová zrnka z Jemenu skrze přístav Mokka, od něhož je odvozen název Mokka konvičky či samotného kávovaru. Některá zrnka byla získána lstí, jiná podlou krádeží. Díky tomu se však první kávovníky mimo Arábii objevily v roce 1658 a na konci 18. století již východoevropská společnost úspěšně vytlačila arabskou konkurenci na druhé místo.
Arabica vs. Robusta
Mezi nejznámější odrůdy kávovníků patří nepochybně Arabica a Robusta. Oba typy mají svá specifika a zásadní rozdíly, kvůli kterým si je zamilovali dva tábory kávových gurmetů. Arabica ve své podstatě obsahuje více cukru a při pražení ze svého jádra uvolňuje více aromatických olejů. Ti nejznalejší v její chuti odhalí typické ovocné tóny o různé intenzitě kyselosti. Tyto vlastnosti perfektně splňuje sametově jemná EBENICA PIANO. Některé kávy v sobě navíc ukrývají podmanivé čokoládové a oříškově laděné chutě. Příkladem budiž harmonická EBENICA HARMONELLE s jemnou vinnou koncovkou.
Arabica tvoří zhruba 75 % celosvětové produkce kávy a obsahuje asi 1,5 % kofeinu. Pěstování této odrůdy nepatří mezi nejsnadnější, boby lze totiž sklízet zhruba po 4 až 6 letech. V druhé zmíněné odrůdě – Robustě převládají typické zemité tóny a její pěstování není tolik komplikované. Z tohoto můžeme vyvozovat nižší cenu a kvalitu výsledného produktu. Robustu nalezneme v instantních kávových směsích, ale přimíchává se se spolu s Arabicou také do tradičních espreso směsí. Tyto kávy, z nichž můžeme jmenovat například směsi SIGNATURA ALPHA CLASSICA ZRNKOVÁ či GURMÁNKA ZRNKOVÁ, jsou velmi vhodné zejména pro automatické kávovary, které z ní dokáží dostat lepší „cremu“ a více kofeinu. Tak co? Nemáte chuť na šálek dobré kávy?
Pokud bychom vám položili otázku: „co to vlastně ta káva je“, určitě by drtivá většina z vás odpověděla, že nápoj připravovaný z plodu kávovníku. Málokdo by však již přesně určil, kolik druhů kávovníků na světě vlastně existuje. Poslední „sčítání kávovníků“ hovoří o nějakých 100 druzích, z nichž je ovšem pro komerční účely využíváno pouze nepatrné množství. Ačkoli se to může zdát nepravděpodobné, káva je ve své podstatě ovoce. Nejlépe můžeme kávové boby přirovnat k třešni či višni. Vizuální shoda je zde velmi patrná. Nejcennější látky jsou u kávového bobu „uzamčeny“ právě v jeho jádru. Po odstranění dužiny na vás vykouknou dvě - k sobě plochou stranou přitlačené zrníčka. Prapůvodním domovem kávovníku byla odjakživa nejen Afrika, ale také Madagaskar a Maskarénské ostrovy. Keříky kávovníku jsou předpěstovány ve speciálních bavlněných obalech a po dosažení určité výšky putují na rozlehlé plantáže. I dnes jsou však zdrojem kávových bobů divoce rostoucí druhy. Kávu ovšem nebylo dříve tak snadné získat. Poslechněte si unikátní kávový příběh…
Velké kávové loupeže a lsti
Kdyby nebylo Holanďanů a Francouzů, kávu bychom v Evropě možná ani neochutnali. Zhruba do 18. století totiž bylo její pěstování výsadou Arabského poloostrova. Toho, kdo chtěl zelená kávová zrnka vyvézt za hranice, stihl krutý a bolestivý trest. Důvodem pro „kávové embargo“ byly pochopitelně vysoké zisky zdejších pěstitelů, kteří se o ně ze zcela zjevných důvodů nechtěli dělit. Aby se kávovník nerozšířil mimo Arábii, zdejší obyvatelé zrnka znehodnocovali varem. To si ovšem nenechali líbit Francouzi a Holanďané, kteří do zámořských kolonií tajně převezli zelená kávová zrnka z Jemenu skrze přístav Mokka, od něhož je odvozen název Mokka konvičky či samotného kávovaru. Některá zrnka byla získána lstí, jiná podlou krádeží. Díky tomu se však první kávovníky mimo Arábii objevily v roce 1658 a na konci 18. století již východoevropská společnost úspěšně vytlačila arabskou konkurenci na druhé místo.
Arabica vs. Robusta
Mezi nejznámější odrůdy kávovníků patří nepochybně Arabica a Robusta. Oba typy mají svá specifika a zásadní rozdíly, kvůli kterým si je zamilovali dva tábory kávových gurmetů. Arabica ve své podstatě obsahuje více cukru a při pražení ze svého jádra uvolňuje více aromatických olejů. Ti nejznalejší v její chuti odhalí typické ovocné tóny o různé intenzitě kyselosti. Tyto vlastnosti perfektně splňuje sametově jemná EBENICA PIANO. Některé kávy v sobě navíc ukrývají podmanivé čokoládové a oříškově laděné chutě. Příkladem budiž harmonická EBENICA HARMONELLE s jemnou vinnou koncovkou.
Arabica tvoří zhruba 75 % celosvětové produkce kávy a obsahuje asi 1,5 % kofeinu. Pěstování této odrůdy nepatří mezi nejsnadnější, boby lze totiž sklízet zhruba po 4 až 6 letech. V druhé zmíněné odrůdě – Robustě převládají typické zemité tóny a její pěstování není tolik komplikované. Z tohoto můžeme vyvozovat nižší cenu a kvalitu výsledného produktu. Robustu nalezneme v instantních kávových směsích, ale přimíchává se se spolu s Arabicou také do tradičních espreso směsí. Tyto kávy, z nichž můžeme jmenovat například směsi SIGNATURA ALPHA CLASSICA ZRNKOVÁ či GURMÁNKA ZRNKOVÁ, jsou velmi vhodné zejména pro automatické kávovary, které z ní dokáží dostat lepší „cremu“ a více kofeinu. Tak co? Nemáte chuť na šálek dobré kávy?
Súvisiace produkty
